Letní tábor HAMERNICE - Tábornický klub Smrček

Historie tábornického klubu Smrček

Dnešní Tábornický klub Smrček má své kořeny v polovině sedmdesátých let minulého století. Tehdy působila v Brně – Černých Polích při základní škole na ulici Janouškova dětská organizace – jak jinak v tehdejší době než pionýrská. Nesla název 51.pionýrská skupina dr.Emanuela Barši a byla jednou z největších nejen v Brně, ale i v Jihomoravském kraji. Fungovalo v ní přes 20 oddílů, tvořených – jak bylo tehdy až na výjimky obvyklé – kolektivy dětí z jedné třídy. Schůzky bývaly většinou jedenkrát týdně - mimo prázdniny. Část vedoucích a instruktorů / a hlavně dětí ! / ale měla zájem působit i o prázdninách.

Začali jsme pořádat letní tábory. První tábor skupiny se konal v r. 1973 ve Vysokých Tatrách (Vyšné Hágy). V roce 1974 se potom konal letní tábor na východním Slovensku v Domaše a v roce 1975 pak na Šumavě. V letech 1977 a 78 jsme pořádali tábory poblíž osady Cikánka na Vysočině (tzv. Kladská louka). Tábor byl na krásné loučce v lese, uprostřed tekl potůček , vlévající se na kraji louky do Svratky. Jenže louka byla podmáčená, z každého deště byl strach. A hygienikům se místo z tohoto důvodu vůbec nelíbilo. Hledali jsme náhradu. Od poválečných skautů z východních Čech - Rychnova jsme dostali tip na několik míst v podhůří Orlických hor. Nejvíce nás zaujalo údolí Říčky v místě zvaném Hamernice mezi obcemi Pěčín a Nebeská Rybná. Louku o velikosti téměř 2 hektary mezi zalesněnými stráněmi jsme poprvé uviděli v dubnu 1979 ještě pod sněhem. Byly na ní vidět zbytky táborové kuchyně z let 1968, 69, kdy došlo k dočasnému obnovení činnosti skautské organizace. Bylo rozhodnuto. Tábory těchto let – i všech následujících – byly a jsou „ skautského“ typu: stanové ve volné přírodě, bez zděných staveb, elektřiny, relativně daleko od „civilizace“. Děti se účastní nejen programu, ale i budování tábora a zabezpečení jeho chodu. Dříve jsme boky stanů stavěli z tzv. krajinek /odpad při zpracovávání klád na pile/, spávali na slamnících vycpávaných senem z místních zdrojů, dnes máme boky z hoblovaných prken, dřevěné podlahy a spáváme na molitanu. Ale ráz táborů se nezměnil. Turnusy děláme třítýdenní, bývaly i tři turnusy za prázdniny, nyní již řadu let pořádáme turnusy dva. V r.1980 nám tábor vyplavila voda. Večer dne 12.7. stoupla za půl hodiny o 75 cm a Říčka se vylila z břehů. Tábor jsme včas evakuovali , dětem se nic nestalo, materiální škody byly malé. Od té doby se nám to už nestalo, i když voda zlobí pořád. Vezme kus cesty, lávku, podemele kuchyni. Pořád je co spravovat. V roce 1987 jsme koupili asi půl km od tábora starý mlýn ve velmi špatném stavu. Prodal nám ho potomek majitelů, kteří snad jako jediní Češi v r.1946 ve vesnici zůstali po odsunu německého obyvatelstva. Mlýn slouží jako skladiště táborových věcí během roku a rovněž jako místo občasných víkendových pobytů. Zachraňujeme ho před zkázou již jen za cenu častých brigád a různých provizorií, ale bez celkové rekonstrukce je jeho osud zpečetěn. / zdá se, že nyní již existuje cesta, jak rekonstrukci zabezpečit/ Další „potopa“ se na nás hnala od poloviny 80. let . Krásné údolí mělo být zatopeno, měla se stavět přehrada na pitnou vodu. Tyto úvahy prý existují řadu desetiletí, ale v té době se již přistoupilo k realizaci. Přehrada byla vyprojektována, vytyčena v terénu a chystalo se odlesnění celého údolí. Velmi smutní jsme hledali blízkém i vzdálenějším okolí náhradní tábořiště. Naštěstí pro nás / resp.nejen pro nás a nejen z tohoto důvodu/ přinesl vývoj společnosti po listopadu 1989 zastavení výstavby přehrady. Doufejme , že navždy. Polistopadový vývoj přinesl pochopitelně i změny v dětských organizacích . Pionýrská organizace ztratila monopol na práci s dětmi i přitažlivost. Rozhodovali jsme se, jak dál. Skautská organizace nám připadala poněkud přísná, „přeorganizovaná“. Po zvážení situace jsme s téměř všemi oddíly přestoupili do vznikající České tábornické unie. Ta se členila již ne na skupiny, ale na tzv. tábornické kluby. Tak jsme se stali jedním z těchto klubu tvořících Unii. Po diskusi o různých možných/ i nemožných / návrzích zvítězil název SMRČEK !! Po několika letech , kdy vše se dělo jménem celé Unie, jsme získali samostatnost – právní subjektivitu. Unie nyní představuje zastřešení samostatných klubů, řídící a kontrolní orgán. Od roku 2001 je pak Česká tábornická unie navíc členem občanského sdružení Brněnské kolo – sdružení dětí a mládeže Jihomoravského kraje, který je platformou pro jednání dětských organizací s krajským úřadem. A náš Táborový klub pokračuje v zajímavé činnosti s plný zaujetím, i když s podstatně menším počtem oddílů než v dobách „pionýrských“. autor: JUDr. Jaroslav Smetana